O mně - CaSuri

Čau děcka! Co bych vám o sobě mohla říct...

Hm, bez pochyb jsem praštěná, takže od toho moc nečekejte. Ale ráda se směju a miluju skvělý hlášky, o který v naší třídě není nouze.

Doma mám psa, ale tomu jsme nechali narůst dlouhý chlupy a on přes ně neviděl, táákže narazil do futra u dveří a od tý doby nám ze stolu čóruje bonbóny, rozinky nebo ořechy - podle toho, co si tam mamka zrovna vystaví - a vždycky se s nima nepozoravaně proplíží a někam je zahrabe... Třeba včera ráno jsem se probudila a měla jsem ve vlasech nalepenej voslintanej kousek perníčku, který Rob musel šlohnout z vánočního stromku - na stole máme linecký, no.

Pak mám ještě dva přerostlý křečci a moje drahá sestra; s žádnym z nich se nemazlim, aby bylo jasno. Největší poděl je asi to, že matka má fobii z těch myší a já ze svého drahého sourozence, takže je veselo :)

Moje povaha? Mno... tak já sem vopravdu drahoušek, děcka, vlasy by vám zešedivěly už po dvou hodinách v mojí společnosti.

Jsem takovej ten náladovej typ, kdy mě vytočí buď naprosto všechno, anebo vůbec nic. Když se mi do něčeho nechce, tak mě většinou donutí jen máloco, což mou mamku dohání k šílenství...

Pár věcí ale dokáže dohnat k šílenství i mě. Například proslovy - řečnictví je mým vrozeným nepřítelem. Dá se to přežít tak maimálně ve své třídě, když ti největší šprti chyběj. Pak jsou tu ale takový ty moc fajn okamžiky, kdy vás něco naštve a cosi plácnete, přičemž neprodleně po tom výroku se na vás vrhnou dospělí: ,,To přece nemůžeš!" ,,Ty jsi nevychovaná!" ,,Rozmazlenej spratku!"

No jo, jenže když se po vás takhle dospělí osopí, většinou nikdy k tomu nedodají, co přesně se jim nelíbilo nebo jak to mělo být formulováno. A když toho nakecáte tolik jako já... Prostě mi nikdy nezbyde nic jinýho než jít a zopakovat to před nikým jiným, abych se vůbec dozvěděla, co je na tom tak pohoršujícího, no.

Tak tohle, dámy a pánové, přijde vždycky, když jsem v nudné společnosti snobů, kteří si myslí, že se umí bavit. Většinou si u toho ničej nohy v botách na podpatku a z hlubokých výstřihů jim leze všechno. Nebo je taky super, když se tvářej jako při kousnutí do tý nejnechutnější Bertíkovy fazolky. Moje mamka na takovýhle akce už tahá jen sestru - se mnou to vzdala, díky bohu. Jsem ráda mezi lidmi, ale jen když se můžu obléknout podle svého, jsou milí a většinu jich znám nebo oni mě. Ne že na ně budu čučet a dělat, jak je příjemný mít křeč v tvářích od ,,úsměvu" a opakovat ,,Dobrý den, jmenuji se..." Brr.

Jinak si teda určitě netykám s Mikulášem - furt sebou tahá ty čerty, no.

Celkově bych docela řekla, že jsem v pohodě a ráda mezi svými. Všechno bych rozdejchala, jen ke mně nechoďte s lidma, který jsou hysteričtí, pomlouvaj a furt pruděj.

Jediný štěstí, že vy jste nepochybně normální. No jen vám přeju, abyste s to udrželi, ikdyž budete chodit na naše stránky :)

Páčko, vaše CaSuri.